Volejbalový turnaj v Rožmitále aneb jeli jsme tam smířeni s posledním místem. A to jsme si také odvezli

 22. února 2009

Jak už určitě všichni víte, už nějaký ten týden se snažíme hrát volejbal, a to jak před klubem nebo
na koupališti, tak od října také ve zdejší školní tělocvičně. Řekněme, že od stejné doby jsme se pokoušeli najít nějaký amatérský "béčkový" turnaj, kde bychom načerpali první zkušenosti ve hře s názvem volejbal. 

Hrát volejbal nás baví, tak proč se nezlepšovat a nesnažit se načerpat nové zkušenosti. Jakýsi Martin
z Rožmitálu p. Tř. mi nedávno psal, jestli bychom se nechtěli zúčastnit, že jim odpadl tým. I když mi to dal vědět asi až ve středu, a v neděli se mělo hrát, vůbec jsem nepředpokládal, že bychom se mohli alespoň v nějaké sestavě sejít. Ale přece jenom se nám to povedlo. Na turnaj jsme nakonec vyrazili ve složení Náčelník, Alda, Juky, Hany, Kačka, Jana a Monča. 

Cesta vlastně začala už v sobotu, kdy jsme měli naplánovaný pravidelný každotýdenní trénink volejbalu, a na kterém jsme se snažili hlavně vymyslet nějaké postavení, které se nám více či méně povedlo. Následně jsme si zkoušeli příjem z podání na nahrávačku a následná nahrávka měla být směřována na smečaře a nemilosrdně zabita do protějšího pole. Moc se nám to nevedlo, měli jsme docela naděláno
v kalhotách, ale přece jen jsme druhý den vyrazili. 

Jelikož jsme v Rožmitále měli být již v 8 hodin ráno, nezbývala nám jiná možnost než jet autobusem
v 7 hodin z PB. Hany nakonec s Mončou a Aldou jeli autem až do Rožmitálu, což se nakonec ukázalo jako špatný nápad, ale o tom až později. 

Cesta autobusem byla poklidná, Juky vyprávěl o svých tradičních příhodách v autobusech a se slečnami, já jsem dospával včerejší chlastačku a volejbal, no a holky se málem udusili Jukyho hláškami. Každopádně asi v 07:45 jsme dorazili do Rožmitálu a ani jsme nemuseli hledat místní školní tělocvičnu, jelikož Jana to tu zná a navíc s námi jel jakýsi chlapík, zřejmě také volejbalista. 

První věc, která nás překvapila, ale kterou jsme zároveň trochu čekali, byla nadměrná výška většiny protihráčů. Zaplatili jsme startovné, vyfasovali jsme 10 párků v rohlíku a pojmenovali jsme Bečánov.

S mírnou nervozitou jsme nastoupili k zápasům základní skupiny a následně k zápasu o deváté místo, který jsme také prohráli. Co naplat, hold musíme více trénovat. 

Můj verdikt: Totálně nám odešel příjem. I při lehkém podání soupeře jsme měli ohromné problémy, poslední zápasy byli už odevzdané. Ještě, že jsme alespoň získali pěkný diplom, i když je na něm ta černá 10. Ale nám to nevadí, páč hlavně s Aldou jsme si to pak v hospodě (taky kde jinde než tam) vyříkali. 

Ještě teď mě mrzí jedna věc, a jestli tohle snad bude Monča s Tomíkem číst, tak bych se jim chtěl ještě jednou mooooc omluvit. Abych to uvedl na pravou míru. I když jsme byli poslední, dostali jsme (asi jako cenu útěchy) láhev Bohemky. Bohužel, Hany s Mončou tam měli auto, jsme jeli vlakem, a zkrátka jsme se neudrželi. Monča mi jednou řekla docela důležitou poznámku, že jsme tam nejeli v pěti, ale v sedmi a ta Bohemka byla pro všechny, ale teď s tím hold už nic neudělám a budeme muset vymyslit, jak se odčinit. 

Ještě aby toto shrnutí bylo kompletní, chtěl bych ještě upozornit na příhodu při cestě vlakem. Samozřejmě, že ČD nejsou jako silnice, takže jsme z Rožmitálu jeli nejprve do Březnice, kde jsme přestoupili na jiný spoj. Při cestě do Březnice jsem byl vyslán koupit jízdenku, avšak k mému úžasu místo průvodčího na mě čekal nějaký hnusný automat na jízdenky. Nebyl jsem sám, co s ním neuměl, ještě jedna slečna, která nakonec (dle jízdenky, jinak jela s námi do PB) jela úplně na druhou stranu. Mě se to podařilo nějak nacvakat, no a zbytek týmu jel na černo. Ti si kupoval až hromadou na cestě z Březnice a mohli děkovat hodnému průvodčímu, který jim to mohl dát i za 50,- Kč. Nakonec ale Juky udělal velký oči, nahodil úsměv a sleva byla na světě. 

Po příjezdu do Obecnice jsme jen s Aldou dorazili na jedno pivko do hospody, jinak asi neměli už náladu a chuť. 

Statistiky: Jízda autobusem, vlakem, autem (v různém pořadí)

                  Panáků rumu: 5x
                  Párků v rohlíku: 8x (dostali jsme jich deset, jako stravenek, ale bohužel jsem je strčil do kapsy,
                                               a zapomněl jsem na ně

                  Pivečka: nepočítané

                  Bohemia Sekt: 0,5 l (tu náhradu ještě vyřídíme Mony) 

Věřím, že všem okolo se to také líbilo, a že s nimi mohu počítat i na turnaj příští…

                                                                                                                                                                                      zv