Vodák 2007

 Zdravím družstvo hasičů!

Teď by se spíše více hodilo vodáků ne?
Už asi tak v březnu jsme se rozhodli, že bychom jako parta mohli vyrazit na vodu. Spoustu cest do hospody vedlo díky debatám na toto téma. Po pár těchto posezeních byl hrubý program hotov a pomaličku začla realizace.
Jako naší řeku jsme vybrali Berounku, je sice dost klidná, ale pro kluky, kteří jedou vodu poprvé (skoro všichni) je to pro naučení ovládání lodi to nejlepší. Další na plánu bylo dát dohromady kempy, abychom mohli jet zhruba stejné úseky, a tyto úseky nebyli tak dlouhé. V neposlední řadě bylo třeba zařídit lodě.
Lodě byly zařízené přes rezervaci, která bohužel do odjezdu Náčelníka na dovolenou nebyla potvrzena. Všichni jsme počítali s tím, že lodě nám přivezou na námi určené místo a opět si je odvezou. To se ovšem nestalo. Den před odjezdem, když Náčelník přijel, jsme zjistili, že lodě pro nás nemají. Naštěstí díky Hanymu jsme lodě sehnali, ale s vlastním transportem
V pátek 24.8.2007 jsme vyrazili všichni společně z Obecnice se dvěma autama Kuchyho a Zimiho. Kuchy musel mít s sebou vlek, abchom měli vůbec jak převést lodě. Začátek byl dobrý, všichni se totiž těšili a hlavně se dobře bavili už při cestě. Cestou tam jsme stavili na oběd v Rokycanech, odkud jsme už dorazili přímo do kempu v Liblíně. Zde jsme vyházeli z vleku a Kuchyho auta všechny věci a ve složení Kuchy, Zimi, Náčelník jsme razili pro lodě do Plzně. Při přijetí s loděmi už byl postavený tábor, kde jsme se všichnio najedli a poté šli zaučovat kluky ovládání lodi. Zimi s Kuchym jim ukázali jak se má jezdit a dali instruktáž. Poté už kluci zkoušeli a zkoušeli.
Jak to na vodáckých kurzech bývá, je to hodně o pivu a o krásném zpívání u ohýnku. Nevýhoda zde byla, že jsme každý den museli převážet auta, a to nás (Kuchyho, Zimiho, navigátora Náčelníka a později i Verčů) dosti zatěžovalo. Bylo to totiž ještě tak 3 hodiny denně na cestách.
První den na vodě proběhl v pořádku, až na jednu věc, to že klíče od auta, které bylo v Klincích byly v autě v Liblíně. A tak hnedka, co jsme dorazili do kempu v Hlincích, Kuchy s Kačkou po rychlém obědě vyrazili pěšky pro druhé auto. Tato procházka měla naštěstí „jen“ 12 kilometrů, nechtěli jsme totiž s nezkušenými kluky jet první den veliký kus. I tak to ale byl velký kus cesty.
Asi tak po třech hodinách přijeli a nám opět začalo převážní aut z jednoho kempu do druhého.
Od této chvíle jsme si na věc s klíčema dávali pozor. Jednak už se to nikomu nechtělo absolvovat a také už jsme jezdili podstatně delší úseky než úsek první.
První den byl za námi a další před námi. Byl to asi patnácti kilometrový úsek. Na oběd jsme stavili u přístavní restaurace, kde jsme debatovali nad vjížděním do proudu, byl totiž od nás asi 200 metrů úsek, kde se to dalo prakticky ukázat.
Po obědě se Kuchy rozhodl, že za háčka si místo Kačky vezme Miliho. Zimi s Verčou, protože vezli foťák, jeli jako první a po proudu zakotvili, aby mohli dělat fotky. Než ale stačil Zimi přejít s foťákem, tak Kuchy se svojí lodí předjel posádku Hladký a Vávra starší a vjel do proudu ještě se slovu: „Náčelníku koukej, jak se to dělá.“ Nestačili ale dojet ani do půlky proudu a udělali se. Všichni se začli samozřejmě smát a rychle pomáhat pochytat všechny věci.
Zbytek cesty proběhl už bez dalších ztrát. Až na ztráty večerní. Škoda totiž byla, že v autě přes den horko nevydržela kytara (odlepila se kobilka). Tento den jsme se usídlili v kempu Skryje.
Druhý den ráno nás napadl bláznivý nápad (spíše Náčelníka), měl totiž spreje na vlasy a tak jsme rázem byli všichni barevní. Tento den až na cvaknutí Aldy a Vávryho staršího (fobie z větví) see nic tak zvláštího nestalo. Až večer, když jsme přijeli do kempu Zbečno, Hany začal říkat, že by rád jel ještě asi o 3 kilometri dál, do kempu v Račicích. Měli jsme za sebou asi 20 kilometrů a podle časového plánu se nám už dál nechtělo. Hany namítal, že to říkal, když se vybírali kempy. Toho se ale bohužel nezúčastnil. Nejvíce nás mrzelo, že tímto roztrhl naší partu na dva tábory, jeden zůstal ve Zbečnu a druhý jel do Račic.
Další den jsme měli zamířeno do autokempu v Bevuně. Cesta až na čekání na ty co jeli do Račic (Hany, Alda, Katka a Tomek) proběhla v pohodě bez žádné újmy na zdraví ani materiálu.
Máme před sebou poslední večer, i když je trochu chaotický, i kíky brzkému zavření místní hospody si každý učívá naplno. Někteří jedinci vyrážejí hledat hospodu, nacházejí sportbar a někteří podle toho vypadají.
Je poslední den, je celkem chladno, čeká nás poslední velká nástraha → mlýnský jez. První jede posádka Zimi a Verča, nabírají dosti vody, ale v proudu se otačejí a plují ke břehu, kde ji vylívají. Druhá posádka je Kuchy a opět nový háček Tomek. Vjíždějí na jez a proud je strhává, mají plno práce pochytat všechny věci včetně lodi. Jako třetí posádka jede ve složení Hany, Mili, Kačka. Nabírají sice vodu, ale pokračují dále po proudu, kde v klidnější vodě loď vylévají. Poslední posádka Alda a Vávry také nabírají vodu ale pokračují dále.
Poslední úsek řeky nebyl dlouhý z důvodu odvezení lodí zpět do půjčovny. Chvilku po poledni dorážíme do kempu u Karlštejna, kde s Kuchym skáčeme do auta a jedem pro druhé. Ostatní mezitím připravují lodě na transport. Po příjezdu se veškerá bagáš hází do malinkého Una a s loděmi vyrážíme ve složení Kuchy, Zimi a Hany do půjčovny. Ostatní se jdou podívat na Karlštejn.
Po čtyřech hodinkách jsme z úůjčovny nazpátek, nakládáme baťohy a jedem domů. Oficiální ukončení vody 2007 je za dva týdny v hospodě. Všem se týden moc líbil. Takže vodě 2007 AHOJ

Zimi