Závody v Lázu

 Zdravím dvužstvo hasičů.

Prázdniny jsou v plném proudu, každý si užívá nějakou tu dovolenou, sezona v hasičském sportu jde ale dál.
Abych byl přesnější, je sobota 11. srpna 2007 a naše družstvo mladých hasičů vyráží na boj do nedalekého Lázu. Naše družstvo je oslabené o Náčelníka, Tomka, Aldu a Radyho, kteří si užívají řeckého sluníčka a moře. Naštěstí díky našemu nejnovějšímu členu Malému Míšovi skládáme soutěžní družstvo „ťip ťop“. Nikdo zkrátka nesmí vypadnout. 
Cestou na závodiště naší Avií jsme přemýšleli o tom, jaká štafeta se tam poběží, má se totiž běžet jako první a my žádnou štafetu dosud neběželi. Po příjezdu se rozhlížíme po sportovišti, ale nevidíme klasickké překážky na štafetu. Dozvídáme se, že štafeta bude vlastní výroby pořadatele a prý srandovní.
Další věc, která většinu našeho týmu zajímá, je jaké zde mají pivko a klobásy. Po ochutnávce těchto ryze českých věcí se stahujeme k autu a začínáme si připravovat věci na požární útok. Následuje nástup zúčastněných družstev a následné losobání o pořadí při závodech. Náš zástupce velitele Hany losuje číslo 2, a jdem tedy hnedka po prvním družstvu domácích hasičů.
Štafeta se běhá s nářadím hostujícího družstva, a tak naše hadice zůstávají spmotány na útok u našeho auta.
Běží první družstvo a my všichni (už s rozdělenými úkoly) sledujeme, jak se tato štafeta provádí. Po přemotání hasic domácím družstvem jsme připraveni na startu. Připravit, pozor, teď zaznělo z úst rozhodčího a jako první se rozběhl Zimi s „béčkem.“ Doběhl k mašině rozmotal a zapojil, poté běžel zpět na start. Předává štafetu Střesimu, který rozmotárá druhé „béčko“, a spojuje béčka mezi sebou. Jako další vybíhá Hany s rozdělovačem. Pokládá ho na určené místo a zapojuje do něj konec vedení z hasic „B“. Při vracení na start vybíhají kluci Duškové s hadicemi „C“. Každý má jednu, kterou rozmotává, zapojuje do rozdělovače a roztahuje. Nastává poslední fáze štafety. Do boje vyrážejí Kuchy s Mišákem. Běží po vedení a na konci zapojují na proudy proudnice. Běží ale dále ke stolečkům, kde na každého z nich čeká pivo. Kluci se chopí úkolu jako velcí dravci a po třech locích je po pivu. Jen si pamatuji, jak přihlížející paní řekla: „Do toho malýho to ale teče.“ Naše štafeta byla ta nejlepší, ale domácímu mužstvu ubrali tak osm vteřin, a tak jsme po celé štafetě byli na krásném druhém místě. 
Poté následovali útoky. Útok se běžel s přetlakovým ventilem, a tak nikdo nemohl říkat, že je nějaké družstvo ve výhodě. Po útoku domácího mužstva jsme šli na věc my. Složili si základnu podle svého gusta a šli na start. Zaznělo: „Připravit, pozor, teď“ a my vyrazili do boje. Naše sestava byla na sání Mili s Jednou, u mašiny Zimi, béčkař Střesi, rozdělovač Kuchy a proudy běželi Hany a Mišák. Kluci na sání nabrali vodu perfektně, Zimi na mašině také to zvládl dobře, protože přetlakový ventil mu neupustil. Klukům ve předu to také sedlo a náš útok byl ve velice dobrém času.
Po uklizení a odstranění našeho náčiní ze sportoviště jsme šli sledovat výsledkovou listinu. Naše udivení bylo při podívání se na výsledkovou listinu. Podle zapsaného času totiž ten nepovedený útok před námi neběželo první družstvo, ale družstvo poslední a prý se prohodili. Na tuto neshodu se samozřejmě začalo ihned protestovat. Nejdříve pořádající družstvo říkalo, že se prohodili kvůli tomu, aby starší členové tam nemuseli být tak dlouho, atd. Spor se natolik vyhrotil, že se náš člen Kuchy pomalu popral s jedním pořadatelem.
Nakonec jsme nechtěli udělat našemu sboru ostudu a tak jsme to nechali být. Naše zklamání ze strany pořadatelů umocnilo také to, že i když ubrali svému družstvu na štafetě asi osm vteřin, tak my skončili, jinak na krásném druhém místě, a to asi o 16 setin.
Toto velice nesportovní chování nás velice mrzelo. Celá soutěž totiž byla asi připravena tak, aby vyhráli domácí. O tomto tahu Lázeckého družstva si budeme ještě dlouho povídat. Takovýto podraz se totiž nedělá.
My ale jedeme dál, toto nás od sportu nesmí odradit. To by totiž byla škoda. Bude nás to ale dlouho mrzet, jak se zachovali.
My jsme fér a těšíme se na další soutěž.
Sportu Zdar!

Ještě bych chtěl jménem nás všech poděkovat naší věrné fotografce Verče, bez které by nevzniklo tolik krásných fotek.

Zimi