Povodně na Liberecku

26.08.2010 08:52

 Jak už jsme Vás informovali naše jednotka společně s jednotkou z Lazska, jsme se zúčastnily povodní v okolí Chrastavy. Byli jsme během pondělního odpoledne požádáni od záchranářů z České Kamenice, jestli by jsme mohli do Chrastavy přijet pomoc. V pondělí asi v 9:30 jsme dostali oficiální žádost z krizového centra v Chrastavě. Bohužel z nedostatku času a špatné informovanosti lidí ve sboru jsme vyjížděli pouze dva členové z Obecnice. Kluci z Lazska na tom byly podstatně lépe těch se sešlo 5 lidí a ve středu tam dorazil ještě šestý. I když jsme vyjížděli v málo lidech technicky jsme byli vybaveni více než dostatečně. Měli jsme sebou dvě elektrocentrály, dvě plovoucí čerpadla, motorový rozbrus, pět motorových pil, dvě kalové čerpadla, základní lezecké a vyprošťovací nářadí a běžné hasičské pomůcky. Ale však přes veškeré vybavení jsme nikdo z nás nebyl připraven co nás tam čeká za zkázu.

Ještě zhruba kilometr před cílem jsme se zastavili na benzínové pumpě přímo nad Chrastavou a pohledem do údolí se nám nezdálo že by se tam přehnala blesková povodeň. O to víc nás překvapil příjezd do Chrastavy, vytrhané chodníky, silnice poničené, strhaný mosty, podmáčený domy, prostě strašná zkáza. Při tomto pohledu si člověk uvědomí co voda dokáže a že zatím pořád nejsme schopni se jí ubránit. Abych se dostal se dostal co jsme tam dělali. Náš prvořadý úkol byl vyřezat naplaveninu dřeva a spadaný dřevo v korytě řeky, aby v případě dalších srážek měla voda kudy téct. Takže hasiči řezali spadlé stromy a naplavenou dřevinu v korytě a vojáci toto dřevo odstraňovali a následně pálili. Takže jsme denně od rána do večera používali motorovky, a když bylo třeba tak i rozbrus, jelikož jsme ho jako jedna z mála jednotek měli. Večery jsme měli takový odpočinkovější, zašli jsme si na pivko a šly spát. Takový dvě vzpomínky na jednoho profesionálního hasiče z Mladý Boleslavy, nejdříve řekl „Tady nezáleží jestli jsi profík nebo dobrák, ale na tom jestli chceš a můžeš pomoc. Bez dobráků by jsme my profíci tady neudělali nic.“ a pak mi řekl, když jsem ho jednou vezl „Už jsem na pár povodních byl, ale takovéhle škody jsem ještě neviděl“. Co bych chtěl ještě nakonec napsat je pouze to, aby někteří lidi z naší jednotky nejednali zbytečně zbrkle a zamysleli se proč tu jsme, jsme tu pro pomoc a ne pro to, aby se něco udělalo co nejdřív, ale pro to aby to za jedno sloužilo a za druhý aby se našim zásahem neudělalo víc škody než užitku. Pokud pouze jeden člověk ví kam se má jet, je blbost zbytku ujet. Stačilo počkat jen 10 minut a my jsme ho hodinu nemuseli nahánět. Mohlo se udělat víc práce.

Kuchy

Zpět

Vyhledávání

© 2013 Zdeněk Vávra (stubby18@gmail.com)