Historie mladých hasičů
16.08.2010 18:36Pokud chci začít od začátku, musím jít hodně do minuzlosti, až do dob, kdy se začínalo tvořit jádro naší party, do let někdy kolem roku 97´. Jako malé děti jsme měli veliké štěstí, že se znali i naši drazí rodičové, no a společně jsme prostě trávili hodně času. Ať už se jednalo o občasné táboráky s někdy velice zajímavým tématickým obsahem nebo o společné dovolené. Znali jsme se v tomto složení: rok 1997 – Zdeněk Vávra, Tomáš Vávra, Aleš Hladký, Radek Hladký, Milan Dušek, Honza Dušek.
Dále třeba s Péťou Zimou, který s námi trávil také hodně času. Ale abych se snad vrátil k naší grůpě jako takové. V 97´ se pár lidiček z Obecnice rozhodlo, že si kdesi na konci obce vytvoří své vlastní zázemí, posezení s přístřeškem a táborákem, kde by mohli trávit své volné pátky a soboty. Co se naplánovalo se také uskutečnilo.
Nyní, když už za sebou máme založení a první setkání, přeskočíme pár let, ve kterých jsme si prožili hodně věcí, ale nic, co se týče hasičů.
Můžu snad jen připomenou nějaké akce: Barbaři, Indiáni, Mash, Čarodějnice, karneval na ledě či podnikání výprav hledání pokladu.
Uděláme vělký skok minulostí a přeneseme se pomyslně do roku 2006. Ještě taková doplňující informace: posezení „Za potokem“, jak jsme toho svaté místo nazvali, jsme za těch 8 let museli 4x opravovat nebo stěhovat (povodně), ale v současné době sídlíme na levém břehu Obecnického potoka, kde, po domluvě s panem Lundákem, snad už zůstaneme nastálo.
V roce 2006 se scházíme na ohýnčích v tomto složení (jádro party, vždy se nás sešlo minimálně jednou tolik): Zdeněk Vávra, Tomáš Vávra, Milan Dušek, Honza Dušek, Aleš Hladký, Radek Hladký, Petr Zima, Martin Kuchař, Honza Střeska, Martin Magenheim, Monika Vacková, Radka Antropiusová. Jmenované holčiny s námi v současnoti u moc „nepaří“. R8ďa má svýho Marka, no a Móňu sem z Příbrami nechtějí puštět. Martin Magenheim alias Magi u nás není od začátku roku 2007. Nyní se konečně dostáváme k důležité kapitole naší party. V této době se totiž Staročeská hospoda, pod vedením Míly a Páji Štamberků, stává naším druhým domovem, a poprvé zde vzniká nápad přihlásit se do SDH Obecnice. Přišel s tím za mnou Jirka Viktora, strojník s mnohaletými zkušenostmi, který by prostě chtěl omladit sbor, a dát mu „mladý koně“, kteří by v dobrém světle reprezentovali SDH v Obecnici. Mně osobně se to velmi líbilo a strhnul jsem i bratra. Nástává ale úkol, sehnat minimálně dalších 5 lidí, abychom mohli postavit družstvo. S takovou podporou, které se mi od kluků dostalo, jsem vážně nepočítal. Všichni byli nadšeni a dá se říci, že komu jsem o tomto nápadu řekl, tak šel. Vše jsem si pečlivě zapisoval (jména a případné pozice na PÚ) a předal to Jirkovi. Věc, která by možná jiné kluky těšila, mi nedala na dlouhou dobu spát. Zvolili mě svým „Náčelníkem“ (tato přezdívka vypadla z úst Petrovi Zimovi a nějak se uchytila s mou osobou), tedy „vůdcem“ skupiny. Nikdy sem jím nebyl a ani nechtěl být, ale řekl jsem si tedy přoč ne, zkušenost je to dobrá. Dále jsem si (jako mého zástupce) zvolil Magiho. Když jsme volili strojníky, nebylo pochyb, kdo by to měl být. Péťa Zimů a Martin Kuchař. Po nucených oficialitách jsme jen netrpělivě vyhlíželi na nový rok, na kdy jsme si plánovali první tréninky.
Náčelník
———
Zpět