Den D

 Zdravím družstvo hasičů.

Píše se den 27.5.2007, pro všechny ostatní možná normální bezstarostná neděle. Pro nás však veliký den. Dá se říct, že velký den D. Je tu totiž onen den, na který jsme se těšili a zároveň se ho báli. Je tu naše první soutěž, kde máme ukázat, co jsme za ten první půlrok co jsme v hasičském sboru natrénovali. Ještě více strhující bylo ale to, že běžíme PÚ na domácí půdě, tedy před domácím publikem, a tak nesmíme udělat ostudu.
Soutěž začínala sice až v devět hodin, my ale měli napilno už od osmi hodin. Naše povinnost spočívala připravit sportoviště na hřišti. Jednalo se o přípravu základny a nádrže.
Při ranní cestě do hasičárny si každý říkal „to musíme zvládnout, hlavně a't nám to sedne a nic se nestane.“ Strach i respekt ze závodu byl veliký, stavěli jsme se k tomu ale s bojovým duchem. Nebylo sice úplně ideální počasí, protže bylo pod mrakem. Věděli jsme, že pokud bude na hřišti hodně vody, hadice se budou motat a tráva bude klouzat. Přemýšleli jsme tedy, že by bylo dobré běžet mezi prvními. Věděli jsme, že to ale záleží na losu, protože pořadí na startování se losuje.
Po dokončení příprav závodiště jsme si složili hadice podle našeho vkusu a jednou jsme si proběhli zkoušku nasucho. Nechtěli jsme ale moc takto se ukoazovat, protože naší připravenost ukáže přeci závod. Ten prověří všechno, od našich zakopnutí až po naši psychiku. 
Velitelský čas byl lehce po půl deváté a bylo vidět přijíždějící první náš soupeř. Byl to traktor se stříkačkou z Kardavce. Za ním přijelo v autě i mužstvo. Náš výjezdový vůz AVIA jsme tedy zaparkovali na nejlepší místo a ostatní mužstva směřovali vdle, aby to alespoň trochu vypadalo. 
Zanedlouho přijelo i mužstvo Sádek se svým speciálním vojenským vozem, na který jsme všichni koukali, protže to jak je malé, se tam toho vešlo opravdu hodně. Nakonec přijelo mužstvo z Hluboše.
Velitelský čas se ocitl deset minut před devátou a všechny družstva už měli pomalu vyndaný celý svůj sortiment k závodu. Narychlo ji ještě mazali spojky a šroubení.
Devátá hodina odbila a rozhodčí si svolal všechny soutěžní družstva (tedy i nás) do zástupu, kde nás přivítal na dnešním memoriálu. Poté přišlo na řadu losování na start. Náš velitel Náčelník vylosoval číslici číslo 3, a tak jsme startovali jako třetí, s čímž jsme byli celkem spokojení.
Rozhodčí zavelel rozchod a první družstvo (Kardavec muži) se připravovalo na základnu. My jsme si smotali hadice a šli okoukávat atmosféru našeho prvního závodu. Jelikož jsme se byli také podívat na Brdské lize, ptali jsmese rozhodčího jaké změny oproti těmto pravidlům zde jsou. S naším nářadím na PÚ jsme se přesunovali za sportoviště a ještě ladění mužky. Také přišlo na řadu zahřátí mašiny, aby neběžela studená, kdyby totiž byla studená, neměla by potřebný výkon.
Než jsme se nadáli, stěhovali jsmes e na základnu. Naše nervy hodně pracovali, měli jsme ale velikou podporu od zbytku sboru, a to náím velice pomáhalo. Náš první soutěžní tým se zkládal z: Mili a Jenda, Zimi, Kuchy, Náčelník a Hany s tomkem.
Připravit, pozor, teď zaznělo z úst rozhodčího a my běželi do boje. Spoje na hadicích i na savicích sedly dobře, voda z mašiny šla také rychle, v rozdělovači je také rychle, říkám si, to bude super ale nastává zádrhel, k proudům se dacie motají. Co teď? Jenda s Tomkem se to snaží rotáhnout, po chvíli se to podaří a tak jsou schozeny oba terče. Při dotázání na čas zjišťujeme, že zatím jsme první, ale s časme 38.63 a to asi nepůjde. Rozpojovali jsme tedy hadice a uklízeli po útoku. Naši starší členové (druhé družstvo) startovali až za námi, jejich čas ale byl rychlejší o 21 setin sekundy. Řekli jsme, že takt o nechat nemůžem, a tak nastalo rychlé přemýšlení jak obrátit hadice, aby se nemotali. Při startování druhého kola ještě naše chlapy předehnal Sádek, ten měl rovných 38 a to se nám už vůbec nelíbilo. Do druhého pokusu jsme šli s čistou hlavou bez stresu. Základnu připravili podle předem dané taktiky a šli na věc.
Připravit, pozor, teď bylo námi vnímáno velmi intenzivně, v sázce bylo totiž všechno. K základně jsme se rozběhli s tím pravým sportovním duchem a věřili, že to vyjde.
Na základně jsme byli všichni zhruba stejně, spoje cvakali a každý dělal svou práci. Kdyyž Jenda s Milim napustili vodu a spojili savice k sobě, béčkař tomek už byl doběhnutý na místě, rozdělovač s proudy tak na půli cesty. Strojník Zimi byl také připraven, protořže hned co došrouboval savici, musel kouknout a pak mašinu naplno. Ze začátku se mu mašina nechtěla rozjet, ale to bylo jen chvilkouvé. Rozdělovač Kuchy dobíhá na své místo a za zády už má vodu. Přidržuje rozdělovač asi tak 50 cm nad zemí, aby voda v hadicích mohla lépe rozmotat zamotané hadice. Béčkař tomek dobíhá k rozdělovači a ještě roztahuje hadice k proudům do většího oblouku, aby lépe protékala voda. Po spojení savic mu běží na pomoc i savičář Jenda. Než tam ale bodíhá pravý proud, na kterém běží Náčelník sráží terč. Asi vteřinu až dvě po pravém proudu sráží terč i levý, na kterém běží Hany. Zimi na mašině mává na Miliho, aby vyndal košík z vody, ten ho vyndavá a „chcipnutím“ mašiny celý útkol končí. Všichni si říkáme, že to bude dobrý čas, než se ale na něj podíváme, musíme přenést mašinu ze základny a smotat hadice, protože za námi běží naše „stará garda“. Po tom všem jdeme k výsledkové tabuli a vidíme náš čas 25.94 s.
Sledujeme ostatní týmy, vidíme že nás moc neohroží,. Naše radost je veliká. Teď už jen oficiální vyhlášení a pohár bude doma.
Rozhodčí zavelí, aby se družstva seřadila na vyhlášení výsledků. My čekáme, jako vítězové jsme vyhlášeni jako poslední. V zástupu se tiče domlouváme, že Náčelník půjde do nádrže. Když přichází, nic netuše nám odevzdává pohár i diplom, záhy ho bereme a jdeme k nádrži, nejdříve se uká, ale už je tam. Když vyleze, házíme tam ještě Jirku viktoru, za to, že nám věřil a my ho nezklamali. Po fotce před Avií zbytek mančaftu skáče do koupaliště, jako začínající oslavy. 
Narychlo uklízíme naše sportoviště, aby po nás víc nezbylo. Máme totiž ještzě nabitý program.
Ptáte se co? No přece oslavu našeho prvního titulu.

Zimi